V budoucnosti se budeme chovat obdobně jako jsme se chovali v podobných situacích v minulosti.
To je předpoklad, na kterém jsou behaviorální rozhovory postaveny. Ale co jsou podobné situace? Co všechno je potřeba brát v potaz, abychom je identifikovali? A kde vůbec začít s přípravou?
U pozice, kterou obsazujeme, si s manažerem nadefinujeme vždy tzv. klíčové kompetence – kombinaci znalostí/dovedností/zkušeností, bez kterých opravdu nelze danou pozici dělat. Pak dáváme dohromady způsoby, jak ověřit, jestli jsou u kandidátů na potřebné úrovni.
- Základní IT gramotnost a analytické dovednosti ověříme např. testem v Excelu;
- prezentační dovednosti zadáním úkolu ke zpracování a následnému prezentování.
Jak ale například zjistit,
- jestli má kandidát v pracovních podmínkách dobré organizační dovednosti?
- jestli dobře komunikuje?
- jestli je orientován na detail anebo se naopak umí podívat na problém i z širšího úhlu?
Tyhle kompetence ověřujeme pomocí behaviorálních – kompetenčních strukturovaných rozhovorů zaměřujících se na situace, ve kterých se kandidáti v minulosti už nacházeli.
Nezjišťujeme tedy, jestli „vědí, jak problém řešit“, ale jak ho řešili v minulosti za určitých podmínek.
Abychom dostali komplexní a hodnotnou informaci, zajímají nás u každé situace 4 části – jaké byly výchozí podmínky, co měli řešit/jaký měli úkol nebo cíl, jaké podnikli kroky a jak to celé dopadlo.
Jak se na takové rozhovory připravit?
Vezměte si zveřejněný inzerát, informace o pozici.
- Zamyslete se nad tím, v jakých situacích se nejspíš bude zaměstnanec na této pozici nacházet, jaké věci bude řešit.
- Co bude to nejdůležitější, aby uměl.
- Zkuste si sami určit tzv. klíčové kompetence (nezbytné znalosti, dovednosti, zkušenosti,…), pokud v inzerci nejsou vyloženě uvedeny (většinou v části Požadavky anebo v části Co vás čeká).
Sepište si to do bodů.
Vezměte si svoje CV.
- Projděte si pozice, na kterých jste pracovali.
- Vraťte se v hlavě do minulosti.
- Zamyslete se nad tím, jestli jste v obdobných situacích (viz odstavec výše) už byli.
Sepište si to.
Vezměte si svoje CV znovu.
- Promyslete, co se vám v jednotlivých pozicích povedlo.
- Klidně i zdánlivé maličkosti – dokončený úkol / projekt. Dobře zvládnutá schůzka. Vyjednání vyšší mzdy. Zajištění všeho potřebného na organizaci meetingu. Poučení se z předchozí chyby. Pomoc kolegům…
Sepište si to.
- A zkuste si u každého bodu z vašich zkušeností doplnit 4 informace – body zmíněné výše a v detailu níže.
Říkejte pravdu
Nestíháte takovou přípravu? Tak hlavně – buďte co nejkonkrétnější
Celou dobu rozhovoru myslete na to, abyste byli co nejkonkrétnější.
Zmiňte i časové údaje, jména pomůže vám to vybavit si detaily daných situací.
Není nezbytné, abyste dodržovali pořadí výše uvedených částí vaší odpovědi. Klidně je můžete jako kandidát namíchat do pořadí, které pro vás bude přirozenější.
Snažte se mluvit stručně a přímo k věci.
Bez omáčky, protože vaření se dnes neověřuje.
Říkejte pravdu
1. Popis situace | Jaké byly výchozí podmínky?
V této části někdy kandidáti zapomínají na zmínění to, kde byla jejich startovní čára. Většinou pouze zmíní pozici, ale to nedává kompletní obrázek o dané situaci. Např. v marketingu se s malým a velkým budgetem pracuje prostě jinak.
- Pomozte druhé straně pochopit kontext, podmínky, za kterých se vaše zkušenost odehrávala.
- Kdy se to stalo? Za jakých okolností? Na jaké jste byl pozici?
Bylo to loni v létě, pracovala jsem na pozici obchodního zástupce ve společnosti AB. Často jsme řešili u zákazníků problémy s jednou konkrétní vadnou součástkou našeho produktu. Zavolal mi zákazník, křičel na mě, protože mu zase přišla vadná dodávka.
2. Řešený problém | Co jste měli vyřešit? Jakých cílů dosáhnout?
Tahle část je pro nás přirozená – prostě to obvykle zahrneme, když popisujeme nějakou svojí zkušenost.
- Co jste měli udělat? Čeho dosáhnout? Co jste museli vyřešit? Pokud jste měli nastavený cíl – jaký byl?
Musela jsem to dát do pořádku, zjistit co se stalo a zajistit zákazníkovi použitelné zboží.
Říkejte pravdu
3. Podniknuté kroky | Jak jste v dané situaci postupovali krok za krokem?
Zde mají kandidáti často tendenci zobecňovat. Přestanou mluvit o konkrétní zkušenosti a začnou říkat dle nich „správnou odpověď„. Začnou mluvit o tom, jak se to má dělat, jak to oni dělali „obvykle“, jaké jsou správné postupy atp.
Jenže tohle není znalostní zkouška.
- Jak jste v dané situaci postupovali vy osobně krok za krokem?
- Co konkrétně jste udělali?
- Pokud jste situaci řešili jako tým – jaká byla vaše role? Co konkrétně jste udělali vy?
1. Omluvila jsem se mu a poděkovala, že mě o tom informuje, protože podobný problém řešíme u více zákazníků. Zjistila jsem od něj, kolik toho našeho produktu urgentně potřebuje a kdy, aby nemusel zastavit výrobu. Slíbila jsem mu, že se mu ozvu zpět.
2. Kontaktovala jsem telefonicky kolegu, který měl na starosti reklamace, abych ho o tom informovala a zeptala se ho, jakým způsobem to u zákazníků řešíme. Odkázal mě na sklad, že už tam mají novou várku, která by měla být ok.
3. Zavolala jsem do skladu a zjistila, jaké množství máme k dispozici, abychom ho obratem doručili mému zákazníkovi.
4. Zavolala jsem zákazníkovi zpět, nabídla jsem mu polovinu objednávky hned i se zajištěním odvozu vadných výrobků. A druhou polovinu jsem mu nabídla za týden.
4. Výsledek | Jak to dopadlo?
Fajn, že jste udělali to nejlepší, co jste mohli, že jste se snažili dosáhnout co nejlepšího výsledku. Ale vždy je důležité i, jak to dopadlo, co bylo potom.
- Jak to všechno dopadlo, jaký byl výsledek?
- Jaký byl dopad na ostatní (kolegové, firma, zákazník,…)?
- Udělali jste podle vás dobré rozhodnutí?
- Byli jste v budoucnu v podobné situaci? Pokud ano, jak jste využili vaší předchozí zkušenosti?
Zákazník moje řešení částečně přijal, ale byl furt naštvaný, protože mu to způsobilo komplikace.
U další dodávky jsem udělala dvojí kontrolu, že je vše v pořádku.
Zákazník po čase vychladl a obchodoval s námi dál. Nicméně, kdyby se to opakovalo, přešel by ke konkurenci.
